Arvidsson v prvním kole zarmoutila domácí publikum vyřazením Sam Stosur, která během sezónní pauzy prodělala operaci kostního výrůstku na kotníku levé nohy, a tréninkový výpadek či snad samotná zdravotní indispozice její hru podle všeho negativně ovlivnily. Arvidsson v každém případě zvolila tu nejprostší možnou taktiku - zbytečně nechybovat, atakovat backhand soupeřky a čekat na chyby. A fungovalo to náramně. Stosur marně hledala herní rytmus, topila se v dlouhých výměnách a i když se celý zápas držela na dostřel, v rozhodujících momentech ji potopily právě její chyby, kterých udělala celkem 48. Ani 11W/23UE na straně Arvidsson nebylo nic, co by si zapsala do deníčku, ale účel světí prostředky.
I Stephens byla proti Cibulkové v roli outsidera, zápas však nebyl vysílán, takže není jasné, kdo byl strůjcem poměrně jednostranného zápasu. 19letá Američanka dlouho patřila ve výčtu amerických talentů až za McHale, Vandeweghe, Oudin, Hampton a další, loni však prožila zlomovou sezónu, ve které dospěla a začala ze své hry vytěsňovat dva klíčové problémy: 1) negativní mentalitu, velmi snadnou ztrátu koncentrace během zápasů a 2) herní pasivitu. S tím přišly výsledky, posun do TOP50 a rázem je to ona, kdo by měl být nástupkyní sester Williamsových.
S Arvidsson na sebe narazily už v kvalifikaci v Madridu 2011, kde vyhrála Arvidsson 7-6 6-1 a ten zápas možná naznačil potenciál, který Stephens v tomhle měření sil má. V prvním setu vedla snadno 5-1, když při vlastním servisu ztratila jen dva body, pak měla dva setboly za stavu 6-5 a v tiebreaku vedla 5-3, ale set nezískala a v tom druhém už se podle všeho dostavila její tehdy obvyklá "fuck my life" mentalita. Je rok 2013, hraje se v Brisbane na hardu, tedy na povrchu, kde je kariérní bilance Arvidsson v záporných číslech a ani tradičně pomalejší podmínky australských turnajů nikdy nebyly její doménou (8-17 v hlavní soutěži). Stephens má rozhodně dostatek tenisových zbraní na to, aby překonala sterilní hru Arvidsson.
Žádné komentáře:
Okomentovat